Vědět, jak rychle a efektivně upravovat soubory pomocí příkazového řádku, je zásadní pro každého správce systému Linux. Úpravy souborů se provádějí denně, ať už jde o konfigurační soubor, uživatelský soubor, textový dokument nebo jakýkoli soubor, který potřebujete upravit.
Proto je dobré vybrat si oblíbený textový editor příkazového řádku a zvládnout ho. Je dobré vědět, jak pracovat s jinými textovými editory, ale měli byste zvládnout alespoň jeden, abyste mohli v případě potřeby provádět složitější úkoly.
V tomto tutoriálu vám ukážeme nejběžnější textové editory příkazového řádku v Linuxu a ukážeme vám jejich klady a zápory.
Poznámka nicméně nebudeme pokrývat kompletní průvodce, jak pracovat s každým z nich, protože to může být úplný další článek s vysvětlením.
První v našem seznamu je nechvalně známý Vi/Vim (Vim pochází z Vi vylepšené). Jedná se o velmi flexibilní textový editor, který může provádět mnoho různých operací s textem.
Pomocí regulárních výrazů můžete například nahradit textové úryvky v souboru pomocí vim. To samozřejmě není jediná výhoda. Vi (m) poskytuje snadný způsob navigace mezi řádky, odstavci slov. Obsahuje také zvýraznění textu.
Vim nemusí být uživatelsky nejpřívětivější textový editor, ale je často preferován vývojáři a zkušenými uživateli Linuxu. Pokud chcete do svého systému nainstalovat tento textový editor příkazového řádku, můžete použít příkaz přidružený k vašemu OS:
$ sudo apt-get install vim [Na Debianu a jeho derivátech] # yum install vim [Na systémech založených na RedHat] NEBO. # dnf install vim [Na novějších verzích Fedory 22+]
Pokud chcete vidět naše úplné pokrytí vi (m), použijte následující odkazy:
Nano je pravděpodobně jedním z nejpoužívanějších textových editorů příkazového řádku. Důvodem je jeho jednoduchost a skutečnost, že je předinstalován ve většině distribucí Linuxu.
Nano nemá flexibilitu vim, ale určitě bude fungovat, pokud potřebujete upravit velký soubor. Vlastně pico a nano jsou dost podobné. Oba mají ve spodní části zobrazené možnosti příkazů, takže si můžete vybrat, který chcete spustit. Příkazy jsou doplněny klíčovými kombinacemi Ctrl a písmeno zobrazené ve spodní části.
Nano má následující funkce, které můžete použít po vybalení z krabice:
$ sudo apt-get install nano [Na Debianu a jeho derivátech] # yum install nano [Na systémech založených na RedHat] NEBO. # dnf install nano [Na novějších verzích Fedory 22+]
Náš kompletní průvodce pro úpravy souborů pomocí Nano editoru si můžete prohlédnout na tomto odkazu:
Toto je pravděpodobně nejsložitější textový editor v našem seznamu. Je to nejstarší editor příkazového řádku dostupný pro systémy Linux i UNIX. Emacs vám může pomoci být produktivnější poskytováním integrovaného prostředí pro různé druhy úkolů.
Uživatelské rozhraní může zpočátku vypadat nějak matoucí. Dobrá věc je, že emacs má velmi podrobný manuál, který vám pomůže s navigací v souborech, úpravami, přizpůsobením, nastavením příkazů. Emacs je konečný nástroj používaný pokročilými *Nix uživatelé.
Zde jsou některé z funkcí, které z něj činí upřednostňovanou volbu oproti předchozím editorům, které jsme zmínili:
Emacs je multiplatformní editor a lze jej snadno nainstalovat pomocí níže uvedených příkazů:
$ sudo apt-get install emacs [Na Debianu a jeho derivátech] # yum install emacs [Na systémech založených na RedHat] NEBO. # dnf install emacs [Na novějších verzích Fedory 22+]
Poznámka: v Linux Mint 17 K dokončení instalace jsem musel spustit následující příkaz:
$ sudo apt-get install emacs23-nox.
Existují i další editory příkazového řádku, ale sotva dosáhnou funkcí, které výše uvedené 3 poskytují. Ať už jste nováčkem v oblasti Linuxu nebo guruem Linuxu, rozhodně se budete muset naučit alespoň jeden z výše uvedených editorů. Pokud jsme v tomto článku zmeškali jakýkoli editor příkazového řádku, nezapomeňte nás o tom informovat prostřednictvím komentářů.